V minulých dobách jsme byli všichni pouhými zaměstnanci státu s tabulkovými platy nijak závratné výše. Měli jsme se všichni v podstatě plus mínus stejně, a byť jsme si i tehdy navzájem ledacos záviděli, nebylo to nic ve srovnání s tím, co si často závidíme dnes, v éře kapitalismu.
Dnes už mnozí z nás za žádné tabulkové platy nepracují. Státní zaměstnanci sice mají doposud toto vlastně štěstí v neštěstí, že jsou sice placeni poměrně bídně, ale mají aspoň jistotu, že to tabulkami dané vždy dostanou, ale jiní zaměstnanci už obvykle berou to, na čem se se svým chlebodárcem domluví, a lidé, kteří podnikají, mají prostě takové příjmy, jaké si zaslouží, na jaké se jim podaří vydělat.
Jenže zatímco jsou příjmy podnikajících lidí v podstatě neomezené, neznamená to, že si dotyční mohou vždy jen pochvalovat. Kolikrát jenom se jim něco nevyvede tak, jak si to představovali, a pak se objeví finanční obtíže!
Jenže to veřejnost obvykle nevidí nebo nechce vidět. Pro mnohé z nás jsou prostě podnikatelé těmi, kdo vždy žijí v blahobytu nebo aspoň dostatku.
Jenže co když je opak pravdou? Co když je na tom někdo z těch podnikajících natolik zle, že už se se svými příjmy neudrží takzvaně nad vodou? Co když jde podnikání ke dnu a jeho provozovatel nemá už třeba ani co jíst?
Pak by se to určitě nemělo vzdávat. Aspoň tedy od doby, než se vyzkouší, zda by nepomohla OSVČ hypotéka od nebankovní společnosti. Protože právě taková nebankovní hypotéka dokáže často pomoci i těm, které odmítli třeba i ve všech bankách jako nebonitní.
U takové nebankovní hypotéky se jak známo nemusí nikdo příliš bát ani výše svých příjmů, ani registrů dlužníků s nepříjemnými záznamy, ani exekucí. Tady se prostě dá do zástavy nemovitost, která žadateli náleží, a je-li dotyčný schopen ze svých příjmů splácet, je vše zase v tom nejlepším pořádku.
Takže OSVČ sice někdy závidět nemůžeme, ale málokdy je jejich život skutečně tragický. Když vědí, kde se ucházet o pomoc.